Bedřich Klusáček

 

se narodil dne 17. února 1874 v Polné č. 44 M. Byl pokřtěn následující den jako Bedřich Karel kaplanem Václavem Bezděkem. Porodní bábou při porodu byla Františka Černovská z Polné č. 134 M[1]. Kmotry byli Karel Pražan, kaplan v polenském špitále č. 14 M a Alžběta Hythová, manželka Jana Hythy, dozorce na dráze v Litoměřicích.

 

Otcem byl Jan(3) Klusáček, katolík, městský výběrčí podle matriky či městský účetní podle rodného listu, manželský syn zemřelého Jana (2) Klusáčka, měšťana Polné č. 145 M a jeho zemřelé manželky Antonie rozené Grossové z Polné č. 47 M.

 

Matkou byla Ludmila (podle matriky Lidmila) roz. Köhlerová, druhá manželka Jana (2), manželská dcera Karla Köhlera, postřihače v Polné č. 140 M a jeho manželky Josefy rozené Winklerové z Polné č. 140 M.

 

Bedřich byl třetí syn a páté a poslední dítě manželů Jana a Ludmily. Při jeho narození bylo otci 47 let a matce 33 let.

 

Na Bedřicha se vztahovala ustanovení školského zákona z roku 1869. Ten zavedl osmiletou školní povinnost a obecné a městské školy. Rodiče měli povinnost posílat děti do školy od jejich šesti do čtrnácti let. Je tedy jisté, že malý Bedřich v roce 1880 začal svou povinnou školní docházku na Měšťanské škole v Polné a navštěvoval ji až do roku 1888. Roku 1882 byla v Polné zřízena měšťanská škola chlapecká. Nová budova chlapecké školy, podle plánů Dobroslava Klusáčka, se stavěla od 30. května 1882 a byla otevřena 16. září 1883. Do této školy chodil i Bedřich.

 

V letech 1889 až 1892 navštěvoval asi strojní průmyslovou školu, ale nevím kde. Mohlo to být v Praze v Betlémské ulici, kde v té době průmyslová škola působila. Když se narodila jeho sestře z prvního manželství Blaženě Klusáčkové, provdané Hlubocké první dcera též Blažena stal se Bedřich jejím kmotrem. V matrice narozených je ke dni 9. února 1895 uváděn jako strojník z Polné č. 140. Bylo mu 21 let.

 

Někdy po tomto roce 1895 asi začal pracovat u firmy Breitfeld, Daněk spol. s r. o., později patrně jako přednosta nákupního oddělení u této strojírenské firmy se sídlem v Karlíně, které se říkalo Daňkovka. Roku 1927 došlo k jejímu sloučení s dalšími strojírenskými společnostmi a vznikla firma Českomoravská-Kolben-Daněk. Měla závody ve Vysočanech (lokomotivka) a na Smíchově (továrna na tramvaje).

 

Dne 17. července 1903 uzavřel Bedřich se svým otcem Janem(3) kupní smlouvu (smlouva trhová), kterou na něj byl převeden dům č. 140 M v Polné. V té době bydlel Bedřich na Žižkově, Husova třída č. 1050. Za nedlouho poté, dne 30. listopadu 1903 jeho otec Jan (3) Klusáček zemřel. O šest let později v roce 1909 zemřela i jeho matka Ludmila roz. Köhlerová. Bedřichovi bylo při úmrtí otce 29 let a při úmrtí maminky 35 let.

 

Dům č. 140 M v Polné nezůstal v držení Bedřicha dlouho, dne 12. června 1905 jej prodává Janovi a Kateřině Vomelovým. K tomuto roku Bedřich bydlí na Žižkově čp. 1055.

 

Ode dne 3. prosince 1910 bydlel na Královských Vinohradech čp. 1405, jak dokládá policejní přihláška. S ním bydlela jeho svobodná sestra Josefa.

 

Zůstal dlouho svobodný. Až dne 7. června 1914, tedy ve 40 letech, se oženil s Františkou Philippovou, dcerou Juliuse Philippa[2], zámečníka a dílovedoucího ze Žižkova a Růženy roz. Jelínkové z Karlína. Františka Philippová se narodila dne 10. září 1888. Bylo jí tedy v roce sňatku 26 let a byla o 14 let mladší než ženich. K jejich seznámení došlo dle vyprávění díky Františčině otci Juliovi, který hrával s Bedřichem karty. Julius byl pouze o 8 let starší než Bedřich. 

 

Sňatek se konal v Sopotech. Oddávajícím knězem byl přítel Bedřichovi sestry Karoliny Antonín Máka[3], farář v Sopotech[4]. Oddací list ale vystavil novomanželům farní úřad u sv. Prokopa na Žižkově7), na základě delegace od faráře u sv. Prokopa. Svědkové Bernard Holubář a František Macek byli ze Sopot. Novomanželé pak rovněž v Sopotech trávili část svatební cesty. Druhá část se odehrávala v Itálii.

 

Dvacet jedna dnů po uzavření manželství byl v Sarajevu spáchán atentát na následníka trůnu Ferdinanda d’Este a měsíc na to vypukla I. světová válka. Nebyl tedy začátek jejich společného života asi zcela jednoduchý.

 

Ještě v témže roce, 6 měsíců po svatbě, se narodil dne 10.prosince 1914 jejich první syn Bedřich, který byl později lékařem.  Druhý syn Jiří, autorův otec, se narodil dne 25. května 1917 a třetí syn Miloš pak dne 29. dubna 1922. Při narození prvního syna bylo Bedřichovi 40 let, při narození druhého 43 let a při narození posledního syna 48 let.

 

V té době patrně již rodina bydlela v dvoupokojovém bytě ve třetím patře na Vinohradech ve Slezské ulici č. 56. Zde bydlela babička až do své smrti a po ní strýc Miloš se svou manželkou Liciou Staňkovou roz. Bičánkovou. Její syn Petr bydlí v bytě dodnes.

 

Po fůzi Daňkovky s ČKD zřejmě musel Bedřich odejít do penze. Bylo mu 53 let.

    

Dědeček v závěru života trpěl angínou pectoris a zemřel za války dne 24. března 1942 ve věku 68 let v Polné u své sestry Karoliny.

 

Jeho manželka Františka zemřela 23 let po něm, dne 8. listopadu 1965, ve věku 77 let. Jejich společné manželství trvalo 28 let. Oba jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech.

 

Po dědečkovi nezůstalo mnoho památek. Nástěnné hodiny pendlovky, které jsem dostal od strýčka Míly a pár listin. Pouze jeden dopis, který dále uvádím. Z kterého je cítit mnoho lidského, vztah k babičce i sestře. Babička si na něj poznamenala – poslední „dopis manžela“.

 

 

Milá Fančo               26/2.42

 

Doufám, žes lístek obdržela.

Psal jsem, abys si ponechala

to mazání. Fotografie vracím

Miloš je tam dobrý a ty holt

máš smůlu. Nevím jak to

přijde. Tobě to nikdy nesedí-

jsi přece mnohem hezčí. Nic

si z toho nedělej, jen když Miloš

vypadá inteligentně. Prosím

Tě, jak přišel Jiřík k té dívce.

Není žádná tancovačka – kde

ji našel. Měl jsem radost, že

Vám chutnalo, aspoň jste se

poměli. Jen kdyby to bylo častěji.

Jak pochodil Bedouš -

zůstal na starém místě. Je

mu již lépe a Milošovi též?

A co tobě „ty krásná cikánko“

s malým zadečkem. Ten ne-

musela jsi zalepovat. Mně se

líbíš tak jako tak, tedy proč

to lepení.  Jaké prosím Tě mají

ty květiny květy, vždyť nikdy

nekvetly? Karolinka by ráda

viděla Mílu – víš koho tím

myslím. Neví pořád jaké má

gusto. Povídám – je to ženská

jako ženská a nic jiného a ona

 

říká ty truhlíku, tak nevím

co tím myslí. Ty na Tvých

54 jseš pořád fain, jen kdyby

každý tak vypadal ne, co tomu

říkáš. Husa na krmení

není tu žádná a vykrmená

též. Jak to stojí s tím dokto-

rátem? Karla se těšila na

promoci. To očem jsem psal

na ztraceném dopise bylo vy-

tečkované a sice pr.....y, snad

ani to r tam nestálo. Miloše

Chládkového matka zemřela, má

dnes pohřeb. Až budeš posílat

? tak můžeš do tohoto kufříku

vložit ty větší galoše a staré

botky se psy. Zde je oblev a

myslím, že by moje botky to

nevydržely – teklo by do nich.

Pak bych nemohl ven. Tedy

napiš mi zda jste všichni

zdrávi, jak se máte a co dě-

láte. Neber si to tak do

hlavy a pomysli,, že ňák bylo

a bude zase!

 

            Zdraví a líbá Vás všechny

                        Bed

Budí budík!!

Musí

Jiřík nestonal?

Houser už přestal a jsem moc rád.

 

Na Karoliny příděl posílám kousek

koninky – nevím jaká bude.

Nechte si chutnat.

 

Poslední dopis manžela.

 

Dědeček zemřel 24. března 1942 v Polné, tedy měsíc po napsání tohoto dopisu. Bylo mu 68 let.

 



[1] M u čísla domu v Polné je označení čtvrtě – Město (střed), D – Dolní město, H – Horní město, K - Kateřinov

[2] Philip je psáno v oddacím listě, ale na náhrobku je Philipp se 2 pp na konci

[3] ANTONÍN BOHUMIL MÁKA, farář a spisovatel. Narodil se 20. února 1867 ve Stružinci č.p. 46 u Lomnice nad Popelkou, jako syn rolníka Josefa Máky tamtéž a jeho manželky Anny, rozené Otmarové, dcery rolníka tamtéž č.p. 122. Chodil do dvoutřídní školy ve svém rodišti. V září 1878 vstoupil na gymnásium v Jičíně. Maturoval s vyznamenáním 13. července 1886. Bohosloví studoval v Hradci Králové. 13. července 1890 byl vysvěcen na kněze biskupem dr. Josefem Heisem. Kaplanova! v železnici u Jičína od 8. listopadu 1890 do 24. října 1895, dále v Polné od roku 1895 do roku 1909. v Sopotech působil od 12. března 1909, kde také zemřel 28. dubna 1929. Teta Karla u něj byla kuchařkou a snad i jeho láskou.

[4] Sopoty Dnešní součást Sobíňova, dříve osada německých horníků z Moravy, kteří dolovali stříbro. Název prý vznikl od soboty, během které horníci nesměli pracovat, aby se připravili na nedělní bohoslužbu. Jiné prameny uvádějí, že bohoslužba byla sloužena v sobotu. Kostel je poprvé připomínán roku 1358 a to je také první zmínka o Sopotech. Sopoty byly poutním místem, zejména díky obrazu blahoslavené Panny Marie, který sem při sňatku darovala Johana Teresie Kustošová ze Studence, která si brala Vikrora z Wollsteinů v roce 1652. Kvůli velkému počtu poutníků byly Sopoty v roce 1697 převedeny z farnosti Přibyslav na dostupnější farnost Krucemburk. V sedmnáctém století za správy Ferdinanda z Ditrichsteinu zde o poutích vypomáhali i bosí augustiniáni z Nemeckého Brodu. Karel kníže z Ditrichsteina nechal v letech 1749 - 1752 kostel nákladně přestavět v barokním stylu. Vikář Josef Varhánek zjistil, že jsou v Sopotech přechovávány a čteny protestantské knihy, které sem putovaly ze Saska a ze Žitavy od příbuzných místních lidí a obchodníků. I díky tomu zde vzniklo v roce 1761 kaplanství a v roce 1860 farnost. V roce 1843 byla ke kostelu přistavěna věž. http://cs.wikipedia.org/wiki/Sob%C3%AD%C5%88ov