se narodil dne 17. února
1874 v Polné č. 44 M. Byl pokřtěn
následující den jako Bedřich Karel
kaplanem Václavem Bezděkem. Porodní bábou při porodu byla Františka Černovská
z Polné č. 134 M[1].
Kmotry byli Karel Pražan, kaplan v polenském špitále č. 14 M a Alžběta Hythová,
manželka Jana Hythy, dozorce na dráze v Litoměřicích.
Otcem byl Jan(3)
Klusáček, katolík, městský výběrčí podle matriky
či městský účetní podle rodného listu,
manželský syn zemřelého Jana (2)
Klusáčka, měšťana Polné č. 145 M a jeho zemřelé manželky Antonie rozené Grossové z Polné č. 47 M.
Matkou byla Ludmila
(podle matriky Lidmila) roz. Köhlerová, druhá manželka Jana (2), manželská dcera Karla Köhlera, postřihače v Polné č. 140 M a jeho manželky Josefy rozené Winklerové z Polné
č. 140 M.
Bedřich byl třetí
syn a páté a poslední dítě manželů Jana
a Ludmily. Při jeho narození bylo
otci 47 let a matce 33 let.
Na Bedřicha se
vztahovala ustanovení školského zákona z roku 1869. Ten zavedl osmiletou
školní povinnost a obecné a městské školy. Rodiče měli povinnost posílat děti
do školy od jejich šesti do čtrnácti let. Je tedy jisté, že malý Bedřich v roce 1880 začal svou povinnou
školní docházku na Měšťanské škole v Polné a navštěvoval ji až do roku
1888. Roku 1882 byla v Polné zřízena měšťanská škola chlapecká. Nová
budova chlapecké školy, podle plánů Dobroslava
Klusáčka, se stavěla od 30. května 1882 a byla otevřena 16. září 1883. Do této
školy chodil i Bedřich.
V letech 1889 až 1892 navštěvoval asi strojní
průmyslovou školu, ale nevím kde. Mohlo to být v Praze v Betlémské
ulici, kde v té době průmyslová škola působila. Když se narodila jeho
sestře z prvního manželství Blaženě
Klusáčkové, provdané Hlubocké
první dcera též Blažena stal se Bedřich jejím kmotrem. V matrice
narozených je ke dni 9. února 1895 uváděn jako strojník z Polné č. 140. Bylo mu
21 let.
Někdy po tomto roce 1895 asi začal pracovat u firmy
Breitfeld, Daněk spol. s r. o., později patrně jako přednosta nákupního
oddělení u této strojírenské firmy se sídlem v Karlíně, které se říkalo Daňkovka. Roku 1927 došlo
k jejímu sloučení s dalšími strojírenskými společnostmi a vznikla firma
Českomoravská-Kolben-Daněk. Měla závody ve Vysočanech (lokomotivka) a na
Smíchově (továrna na tramvaje).
Dne 17. července 1903 uzavřel Bedřich se svým otcem Janem(3)
kupní smlouvu (smlouva trhová), kterou na něj byl převeden dům č. 140 M v Polné.
V té době bydlel Bedřich na
Žižkově, Husova třída č. 1050. Za nedlouho poté,
dne 30. listopadu 1903 jeho otec Jan (3)
Klusáček zemřel. O šest let později v roce 1909 zemřela i jeho matka Ludmila roz. Köhlerová. Bedřichovi bylo při úmrtí otce 29 let a při úmrtí
maminky 35 let.
Dům č. 140 M v Polné nezůstal v držení Bedřicha dlouho, dne 12. června 1905
jej prodává Janovi a Kateřině Vomelovým. K tomuto roku Bedřich bydlí na Žižkově čp. 1055.
Ode dne 3. prosince 1910 bydlel na Královských Vinohradech čp.
1405, jak dokládá policejní přihláška.
S ním bydlela jeho svobodná sestra Josefa.
Zůstal dlouho svobodný. Až dne 7. června 1914, tedy ve 40
letech, se oženil s Františkou
Philippovou, dcerou Juliuse Philippa[2], zámečníka a
dílovedoucího ze Žižkova a Růženy
roz. Jelínkové z Karlína. Františka Philippová se narodila dne
10. září 1888. Bylo jí tedy v roce sňatku 26 let a byla o 14 let mladší
než ženich. K jejich seznámení došlo dle vyprávění díky Františčině otci Juliovi, který hrával s Bedřichem
karty. Julius byl pouze o 8 let
starší než Bedřich.
Sňatek se konal v Sopotech. Oddávajícím
knězem byl přítel Bedřichovi sestry Karoliny Antonín Máka[3],
farář v Sopotech[4]. Oddací
list ale vystavil novomanželům farní úřad u sv. Prokopa na Žižkově7),
na základě delegace od faráře u sv. Prokopa. Svědkové Bernard Holubář a
František Macek byli ze Sopot. Novomanželé pak rovněž v Sopotech trávili
část svatební cesty. Druhá část se odehrávala v Itálii.
Dvacet jedna dnů po uzavření manželství byl v Sarajevu
spáchán atentát na následníka trůnu Ferdinanda d’Este a měsíc na to vypukla I.
světová válka. Nebyl tedy začátek jejich společného života asi zcela
jednoduchý.
Ještě v témže roce, 6 měsíců po svatbě, se narodil dne
10.prosince 1914 jejich první syn Bedřich,
který byl později lékařem. Druhý syn Jiří, autorův otec, se narodil dne 25.
května 1917 a třetí syn Miloš pak dne
29. dubna 1922. Při narození prvního syna bylo Bedřichovi 40 let, při narození
druhého 43 let a při narození posledního syna 48 let.
V té době patrně již rodina bydlela v dvoupokojovém
bytě ve třetím patře na Vinohradech ve Slezské ulici č. 56.
Zde bydlela babička až do své smrti a po ní strýc Miloš se svou manželkou Liciou
Staňkovou roz. Bičánkovou. Její syn Petr bydlí v bytě dodnes.
Po fůzi Daňkovky s ČKD zřejmě musel Bedřich odejít do penze. Bylo mu 53
let.
Dědeček v závěru života trpěl angínou pectoris a zemřel
za války dne 24. března 1942 ve věku 68 let v Polné u své sestry Karoliny.
Jeho manželka Františka
zemřela 23 let po něm, dne 8. listopadu 1965, ve věku 77 let. Jejich společné
manželství trvalo 28 let. Oba jsou pohřbeni
na Olšanských hřbitovech.
Po dědečkovi nezůstalo mnoho památek. Nástěnné hodiny
pendlovky, které jsem dostal od strýčka Míly a pár listin. Pouze jeden dopis,
který dále uvádím. Z kterého je cítit mnoho lidského, vztah k babičce
i sestře. Babička si na něj poznamenala – poslední „dopis manžela“.
|
Milá Fančo
26/2.42 Doufám, žes lístek obdržela. Psal jsem, abys si ponechala to mazání. Fotografie vracím Miloš je tam dobrý a ty holt máš smůlu. Nevím jak to přijde. Tobě to nikdy nesedí- jsi přece mnohem hezčí. Nic si z toho nedělej, jen když Miloš vypadá inteligentně. Prosím Tě, jak přišel Jiřík k té dívce. Není žádná tancovačka – kde ji našel. Měl jsem radost, že Vám chutnalo, aspoň jste se poměli. Jen kdyby to bylo častěji. Jak pochodil Bedouš - zůstal na starém místě. Je mu již lépe a Milošovi též? A co tobě „ty krásná cikánko“ s malým zadečkem. Ten ne- musela jsi zalepovat. Mně se líbíš tak jako tak, tedy proč to lepení. Jaké
prosím Tě mají ty květiny květy, vždyť nikdy nekvetly? Karolinka by ráda viděla Mílu – víš koho tím myslím. Neví pořád jaké má gusto. Povídám – je to ženská jako ženská a nic jiného a ona |
říká ty truhlíku, tak nevím co tím myslí. Ty na Tvých 54 jseš pořád fain, jen kdyby každý tak vypadal ne, co tomu říkáš. Husa na krmení není tu žádná a vykrmená též. Jak to stojí s tím dokto- rátem? Karla se těšila na promoci. To očem jsem psal na ztraceném dopise bylo vy- tečkované a sice pr.....y, snad ani to r tam nestálo. Miloše Chládkového matka zemřela, má dnes pohřeb. Až budeš posílat ? tak můžeš do tohoto kufříku vložit ty větší galoše a staré botky se psy. Zde je oblev a myslím, že by moje botky to nevydržely – teklo by do nich. Pak bych nemohl ven. Tedy napiš mi zda jste všichni zdrávi, jak se máte a co dě- láte. Neber si to tak do hlavy a pomysli,, že ňák bylo a bude zase! Zdraví a
líbá Vás všechny
Bed Budí budík!! Musí Jiřík nestonal? Houser už přestal a jsem moc rád. Na Karoliny příděl posílám kousek koninky – nevím jaká bude. Nechte si chutnat. Poslední dopis
manžela. |
Dědeček zemřel 24. března 1942 v Polné, tedy měsíc po
napsání tohoto dopisu. Bylo mu 68 let.
[1] M u čísla domu v Polné je označení čtvrtě – Město
(střed), D – Dolní město, H – Horní město, K - Kateřinov
[2] Philip je psáno v oddacím listě, ale na náhrobku
je Philipp se 2 pp na konci
[3] ANTONÍN BOHUMIL MÁKA, farář a spisovatel. Narodil se
20. února 1867 ve Stružinci č.p. 46 u Lomnice nad Popelkou, jako syn rolníka
Josefa Máky tamtéž a jeho manželky Anny, rozené Otmarové, dcery rolníka tamtéž
č.p. 122. Chodil do dvoutřídní školy ve svém rodišti. V září 1878 vstoupil na
gymnásium v Jičíně. Maturoval s vyznamenáním 13. července 1886. Bohosloví
studoval v Hradci Králové. 13. července 1890 byl vysvěcen na kněze biskupem dr.
Josefem Heisem. Kaplanova! v železnici u Jičína od 8. listopadu 1890 do 24.
října 1895, dále v Polné od roku 1895 do roku 1909. v Sopotech působil od 12.
března 1909, kde také zemřel 28. dubna 1929. Teta Karla u něj byla kuchařkou a
snad i jeho láskou.
[4] Sopoty Dnešní součást Sobíňova, dříve osada německých
horníků z Moravy, kteří dolovali stříbro. Název prý vznikl od soboty, během
které horníci nesměli pracovat, aby se připravili na nedělní bohoslužbu. Jiné
prameny uvádějí, že bohoslužba byla sloužena v sobotu. Kostel je poprvé
připomínán roku 1358 a to je také první zmínka o Sopotech. Sopoty byly poutním
místem, zejména díky obrazu blahoslavené Panny Marie, který sem při sňatku
darovala Johana Teresie Kustošová ze Studence, která si brala Vikrora z
Wollsteinů v roce 1652. Kvůli velkému počtu poutníků byly Sopoty v roce 1697
převedeny z farnosti Přibyslav na dostupnější farnost Krucemburk. V sedmnáctém
století za správy Ferdinanda z Ditrichsteinu zde o poutích vypomáhali i bosí augustiniáni
z Nemeckého Brodu. Karel kníže z Ditrichsteina nechal v letech 1749 - 1752
kostel nákladně přestavět v barokním stylu. Vikář Josef Varhánek zjistil, že
jsou v Sopotech přechovávány a čteny protestantské knihy, které sem putovaly ze
Saska a ze Žitavy od příbuzných místních lidí a obchodníků. I díky tomu zde
vzniklo v roce 1761 kaplanství a v roce 1860 farnost. V roce 1843 byla ke
kostelu přistavěna věž. http://cs.wikipedia.org/wiki/Sob%C3%AD%C5%88ov